Chladná jako led

15. února 2017 v 20:52 | WG |  Myšlenky
Určitě každý známe alespoň jednoho člověka co skoro nevyjadřuje svoje city a je velmi chladný, až se může zdát že i necitlivý. Ale chtějí tak jenom vypadat, nebo opravdu jsou necitlivý?
Musí mít city! Nebo ne? Ať už to je jakýkoliv člověk, klidně i blázen, tak city rozhodně musí mít ikdyž je neprojevuje. Snaží se vypadat před ostatními co nejsilnější?
O tom se můžeme pouze dohadovat, jelikož je to asi hodně individuální a spousta lidí tak chce jenom vypadat před svými blízkými, ikdyž realita může být úplně jiná, ale neuvědomují si že tím sami sebe ničí. Ano můžeme zachovat v každé situaci "Poker face" a nikomu neříct ani co se nám děje nebo co cítíme, ale ničíme tím sami sebe a taky je s takovým člověkem přátelství o chlup složitější.
Člověk který se vám vyzpovídá, ukáže vám co je komu cítí můžeme lépe odhadnout a poznat, podle toho s ním také držíme do budoucna vztah, ale jakmile je tu člověk co dokáže být chladný a neříct vlastně nic o sobě a o citech, tak ho vlastně vůbec nepoznáme. Nepoznáme jestli ho nesereme taky, nebo jak se vlastně staví třeba k aktuální situaci. Přijde mi trochu sobecké se úplně uzavřít a být tak chladný, protože to neníčí jenom tu osobu, ale také všechny přátele a myslím že to zhorší i nějaké seznámení s někým novým, protože ten ho nebo ji určitě bude chtít poznat a když se nic nedozví ani po páté schůzce, asi mu to nebude příjemné.
 

Jaro je tu pánové

13. února 2017 v 23:11 | WG |  Gentleman
Bohužel jsem měl dnes velmi náročný den plný cvičení a na blog jsem se dostal až v pozdních hodinách, ale musím se s vámi podělit.
Jako každé pondělí jsem si šel zaběhat, běžně nosím v zimě milion vrstev mikin a lyžařskou kuklu, abych nedýchal ten studený vzduch a nenastydl. Krom toho že jsem byl oblečen celý v černém a vypadal jsem jak nějaký zloděj, všiml jsem si při běhu něčeho, na co už nějaký ten týden čekám. Mohl jsem si sundat kuklu protože vzduch už nebyl tak studený, byl jsem dokonce donucen ze sebe sundat pár vrstev mikin, protože bylo opravdu horko a během dne jsme byli obdařeni i sluníčkem, takže pánové:
Nechci nic zakřiknout, ale sundejme kabáty, oholme naše kožešiny z hrudníku a vytáhňeme svetry a košile! Teda lehce se to řekne, ale u toho žehlení košile mě to vždycky nějak přejde.
Připravuji ještě článek ohledně kavárny, kterou poslední dobou navštěvuji celkem často a měl vyjít už dnes, ale sestavoval jsem zákazníkovi jídelníček a ve škole toho v poslední době není taky málo, ale těší mě pohledy lidí kteří vidí mojí změnu. Přece jen když vytáhneme košilku, společenské boty a svůj šarm, tak se na nás hned dívají lépe.

Stay zmrd n.2?

12. února 2017 v 10:59 | WG |  Myšlenky
Jsem lhář, jsem lhář protože v předchozím stejnojmenném článku jsem řekl že končím s diskotékama a budu chodit jen do klidné společnosti třeba na pivo a víno. To bylo vlastně celou dobu v plánu, nevím proč se vždycky musí všechno takhle zvrtnout. Řeknu vám to zase všechno od začátku.
Píšu si s kamarády jako každý víkend a domlouvám že by se zašlo do sklepa ke kamarádovi, protože tam má dobré posezení a do hospody nebo kamkoliv jinam se nám nechtělo, jenže se muselo autem přes celé město vyzvednout jednoho kamaráda který si na zápase udělal něco s nohou a dostal dlahu. Pak jsme si nakoupili nějaký rum, fernet, víno, pivko a jeli jsme tam.
Jelikož jsem počítal s normálním večerem tak jsem se oblékl jen docela společensky i s botama, popíjeli jsme a byla to opravdu skvělá zábava, ale pak nastal čas to rozpustit a v tu ránu na mě mrká jeden z kamarádů ať ho doprovodím s přítelkyní na busák. Říkám si proč bych jako měl někomu dělat křena, ale z toho mrkání bylo všechno jasné! Ten kluk chystal nějakou kulišárnu do které jsem měl být zapojen i já! Doprovodil jsem je a jen se usmíval jak blbeček když došlo na líbání.
Jen přítelkyně zašla za roh, tak mi hned řekl že jdeme na diskotéku. Neodmítl jsem.
Na diskotéce bylo lidí tentokrát mnohem více než naposled, byl jsem i víc napitý a celkově jsem si to užil mnohem více. Co vám mám prostě povídat, alkohol, vodka, ženy a nalití kluci. Prostě párty jak má být. Teď ale to nejdůležitější na celém večeru.
Znáte ten pocit když potkáte svojí bývalou přítelkyni?
Já ano, nejenže s mojí poslední ex chodím do stejného ročníku ve stejné škole, tak teď jsem potkal ještě jednu z mého rodného města. Vždycky jsme k sobě měli dobrý vztah a já do ní byl vždycky zakoukaný, navázali jsme oční kontakt a já jsem jí viděl s nějakým klukem. Její pohled mi naznačil že jí spíš otravuje, takže jsem tam přitančil a zdvořile podal bývalé ruku a odtancoval zase od něj pryč. Bavili jsme se, tančili a ona mi říká že už by měla jít domů, začal jsem přemýšlet jestli bych měl jít s ní nebo ne (přece jenom už byla 4 nad ránem), rozhodl jsem se že půjdu a nabídl jí, že jí doprovodím domů protože bydlíme skoro u sebe.
Chytl jsem ji za ruku a celou cestu jsme se trochu napití bavili a užívali si společnost toho druhého, na poslední křižovatce jsem jí něco povídal a než jsem se nadál oba jsme u sebe byli velmi blízko a to byl pro mě bod zlomu. Chytnul jsem ji za bok a přitáhl jí k sobě, bylo vidět že i ona to čeká a hned jsme se začali líbat. Bylo to velmi vášnivé a jestli bych měl na každé holce hledat něco pěkného, tak ona umí skvěle líbat! Přestali jsme, chtěla se rozloučit, ale neudržel jsem se. Znova jsem k ní přišel, chytnul ji za zátylek a začal líbat. Když jsme se konečně od sebe odtrhli, rozloučili se, tak byl čas jít domů. Nevím jestli to bylo tím že jsem byl ještě lehce napitý z toho vína a vody, nebo jestli jsem byl vážně tak šťastný, protože jsem si i poskočil.
 


Reinkarnace

11. února 2017 v 11:26 | WG |  Gentleman
Reinkarnace?
Znáte jenom mé "nové já", ale kdybyste mě znali už delší dobu, věděli byste jakou velkou změnou jsem si za poslední dva roky prošel. Povím vám to ve zkratce - Byl jsem zmrd. Využíval jsem žen, podváděl jsem a byl jsem sebestředný. Bylo mi jedno komu ublížím, nebo jak moc mu ublížím, hlavně že jsem si já mohl užít. Chodil jsem oblečen v teplákových soupravách, dost často i neupravený a popravdě si teď říkám, proč se mnou vůbec kdy nějaká dívka v té době byla. Všechny mé vztahy byli buďto dětské, nebo mi v nich šlo jenom o sex, přítelkyně jsem podváděl a užíval si na diskotékách a v jiných pochybných podnicích.
Co se změnilo?
Abych začal na začátku: Poznal jsem dívku, ze začátku jsem to vlastně neviděl na nic vážného, ale pak jsem objevil něco co jsem ještě u žádné jiné nenašel - lásku. Milovali jsme se, šíleně jsme se milovali a každá chvíle s ní byla pro mě dražší než cokoliv. Klapalo nám to ve všech směrech a i sex s ní byl prostě úžasný, takže jsem nevyhledával jiné dívky, protože když se muž zamiluje, je z něj úplně jiný člověk a to se také stalo mně.
Nechtěl jsem aby byla s nevkusně oblečeným dítětem a ona to také nechtěla, změnili jsme celkově můj styl oblékání, začal jsem se více starat o svůj vzhled a poznal jsem v tomto vztahu i něco víc než lásku, našel jsem sám sebe. Tímto to všechno začalo, oblíbil jsem si posilování a začal o sebe pečovat.
Nechci teď probírat jak se stalo že už spolu nejsme, ale nešlo o to že by jeden druhého podvedl, všechno to skončilo v dobrém. Ještě aby ne, já jsem jí dokonce života zavázán kvůli tomu všemu co pro mě udělala.
Ano náš vztah skončil, ale to že jsem se našel pro mě bylo také důležité a konečně se cítím spokojený sám se sebou.
Nejsou snad společenští muži více atraktivní?
Rozhodně! Ať už se koukáme na jakékoliv klišé ve filmu, nebo si čteme knihu o lásce, vždycky je tam muž na úrovni neboli Gentleman. Toužil jsem už od první "Bondovky" takový být, ale nikdy jsem proto nehnul ani malíčkem, ale od doby co jsem sám sebe našel je všechno úplně jinak.
Dříve byl můj humor především primitivní a dětský, teď už je takový dospělejší, vlastně všechno je teď takové dospělejší.
Největší motivace jsou ženy. Cítím tu vášeň, vidím jejich smyslné pohledy, lákají mě a já je miluji.
Miluju všechno co dělám a takovéhle maličkosti mi dodávají motivaci, není nic lepšího než když člověk nalezne sám sebe a co víc? Že je sám se sebou spokojený. Ano chce to dřinu a někdy je potřeba si protrpět to nejhorší, ale stojí to za to.

I'm done

10. února 2017 v 22:50 | WG
Konečně jsem hotov.

Jak jsem sliboval, tak jsem taky udělal.
Design jsem dělal na základě jednoduchosti a perfekcionismu, aby nebyl příliš přeplácaný a hlavně aby byl funkční.
Doufám že se vám nový vzhled blogu bude líbit a co nejdříve se s vášní pustím do vyplnění rubrik, které jsou zatím prázdné.
A chtěl bych poděkovat všem co za mnou drží a kdyžtak dají názor na nový vzhled blogu :)

Miluju ženy

9. února 2017 v 20:42 | WG |  Myšlenky
Rád se poslední dobou rád nazývám "gentleman" a kdyby jste mě znali už trochu déle, věděli byste jaká je to změna.
Dnešní den jsem měl hlavu zase mimo realitu a během volné chvíle jsem si zašel s jednou slečnou do kavárny na jídlo a samozřejmě kávu.
Hned jsem se zamiloval, zamiloval jsem se do žen. Ne že bych se neuměl bavit s muži, mám spoustu kamarádů jak holčičích tak klučičích. S klukama je samozřejmě spousta zábavy, ale nic nepřekoná tu vášeň, to co cítím ke každé dívce. Každá je jiná, každá je jinak smyslná, nádherná a zkrátka přitažlivá.
Ať jsou to oči, povaha, vlasy nebo klidně styl oblečení, tak vás prostě miluju.
Hluboké myšlenky mě přepadli z jednoho důvodu.
Ne každý muž vás dokáže ocenit a nebo si vás prostě neváží.
Tahle myšlenka mě přinutila přemýšlet a bylo mi docela smutno při pomyšlení jaký muž dokáže být.
Dokáže zneužívat své síly, podvádí svou ženu či přítelkyni, dokáží znásilnit ženu na veřejnosti.
Gentlemanů je málo a jsem rád že jsem jeden z nich, vidím svět z ničeho nic úplně z jiného pohledu. Užívám si každé ztrávené chvíle s vámi, oceňuji vaši společnost a snažím se dělat všechno proto aby jste byli spokojené.
A proč? Těší mě to, nepotřebuji se cítit jako ten co vládne pevnou rukou, jediné co potřebuji je vás vidět šťastné, usměvavé a cítit z vás tu vášeň. A po pravdě? Takové muže prostě milujete a já si to užívám.
Na závěr bych chtěl říct že o víkendu si můj blog projde menší vizuální, ale také obsahovou změnou.
Stále tu samozřejmě naleznete moje myšlenkové pochody, ale také další tři kategorie.
Myšlenky - stejné jako doposud, podle komentářů soudím že spíš určené pro ženy.
Healthy life - Budu vás především informovat a své stravě, mém postupu ve sportu a také bych vám mohl pomoci s jídelníčkem.
Recenze - Recenze od A po Z, jelikož se považuji za toho "filmáka" rád budu dělat recenze na to, ale ze všeho nejraději budu dělat recenze na kavárny, restaurace a jiná zajímavá místa po Praze.
Gentleman - Věnováno klučičímu publiku, jestli vůbec nějaké je. Především o tom jak se chovat s úctou k ženám, plus nějaké testování produktů pro muže.


Konec cesty?

9. února 2017 v 19:17 | WG |  Myšlenky
Existuje nějaký konec cesty?

Všechno co děláme má nějaký důvod nebo cíl, neustále hledáme způsob jak se zlepšit, nebo zlepšit to co právě děláme.
Má to ale nějaký konec?
Ne! Alespoň já nechci aby to konec mělo, rád pozoruji jak se sebezdokonalení, ale nechci dojít na konec, protože co budu dělat potom?
Budu vědět že všechno co jsem chtěl jsem už dokázal a nebude žádný důvod proč v tom pokračovat.
Některé cíle svůj konec mají a když je splníte tak v nich musíte pokračovat, dejme si jako příklad kouření.
Rozhodnu se přestat kouřit a vydržím to řekněme půl roku. Ano, pro silného kuřáka to je obrovský úspěch, ale nemůže zase začít kouřit jen protože už něco dokázal a svůj cíl splnil.
Existuje teda nějaký konec cesty?
Můžeme dosáhnout spousty úspěchů, ale pokud v nich nebudeme pokračovat i nadále, nemůžeme říct že jsme něco dokázali a tím pádem žádný konec cesty neexistuje, až na jeden jediný a tím je smrt. Nebo kdo ví? Třeba je smrt jen novým začátkem.

Vnitřní vztek?!

8. února 2017 v 12:46 | WG |  Myšlenky
Jsou nevyrovnaní lidé, nespokojeni se svým životem?

Ne, rozhodně si myslím že ne. Občas se lidi kolem mě chovají přespříliš agresivně a negativně, to ovšem neznamená že jsou se sebou nespokojeni. Možná je to dnešním pochmurným počasím, možná je to povahou jednotlivce. Já si ale myslím že je to akorát nevyrovnaností a tím že v sobě nedokáží najít vnitřní klid.
Například dnes jsem si šel sednout do lavice kde byl na stole pouze notes, žádné jméno a nikdo u lavice. Řekl jsem si že ho tam akorát někdo nechal a vrátí se pro něj, ale než jsem si stihl dosednout byl jsem vyhozen od lavice doprovázen vulgárními výrazy spolužačky.
Jsem posera? Rozhodně nejsem a jsou věci o kterých si prostě myslím že se na veřejnosti neříkají. Ano, napadlo mě milion "hezkých" slov jak jí odpovědět, ale nepřijde mi to slušné a jelikož se aspoň maličko považuji za gentlemana, mám potřebu urážet holku? Děkuji, nemám za potřebí.
Myslím si že akorát někteří nedokážou v sobě udržet vztek a prostě vybouchnou. Nikomu neradím aby ho nijak neventiloval, držet ho v sobě může špatně působit na vaší psychiku, ale existuje na to spousta různých způsobů a vy si musíte najít ten svůj jelikož to je velmi individuální.
Někdo se dokáže vyklidnit pomocí meditace a ano i já jsem to zkoušel, ale jsem spíš typ člověka co raději do něčeho praští a tím si také vybíjím vztek. Dokážu se kontrolovat v konkrétní situaci a vztek v sobě držet dokud se nedostanu k boxovacímu pytli. Chudák schytá všechny rány které by někdy měli patřit někomu jinému.
Proto rada na závěr: Zkuste kontrolovat sami sebe, už kolikrát jsem slyšel někoho jak v práci vybouchnul a většinou to dopadá vyhazovem.

Touha?

7. února 2017 v 20:41 | WG |  Myšlenky
Touha?
Nechci tu příliš filozofovat, ale pojďme si povědět základy.
Touha je něco nebo někdo, po čem toužíme, ale není to pro nás nezbytné, takovému pojmu se zase říká potřeba. Narozdíl od potřeby jsou věci po kterých toužíme pro nás vzdálené, takřka nedosažitelné.
Proč ale? Proč mi sakra někdy přijde že moje srdce tolik po ní touží a nemůžu bez ní být?
Zkoušel jsem to. Zkoušel jsem to tolika způsoby že už to snad ani víc nejde. Zkoušel jsem to i nechat plavat, ale moje srdce po ní furt tajně touží, ba co víc? Potřebuju jí! Jsem blázen?
Ano asi jsem blázen a možná trochu posedlý a vždycky když už jsi říkám jak jsem se dal dohromady, objeví se něco co mě zase vyvede z míry..
Není jediná, je spousta jiných dívek které se mi líbí a každá z nich je něčím jedinečná, každá z nich má něco po čem taky toužím, ale jí znám už moc dlouho a zatím to žádná jiná nedokázala překonat.
Jasně furt si tady na blogu dělám vtípky typu: Tak kde jste holky? Ale furt vím že potřebuju ještě čas. Dokážu políbit jinou a nevidím v ní jí, zas tak posedlý nejsem, nebo je to taky možná tím jak každá holka líbá jinak, ale vztah je pro mě zatím něco zapovězeného.
Asi si vkládám až moc velké naděje že se znovu zamiluje a pomalu to vzdávám. Takže je zase čas na menší žertík: Facebook máte, sex mi dáte.
Je na čase se trochu posílit a vzchopit, jsem přece chlap nebo ne?

Cvičení a běžný týden

7. února 2017 v 18:10 | WG |  Healthy life
Cvičení? Inspirace?

Jelikož mě napadají ty nejhlubší myšlenky během víkendu a přes týden se věnuji spíše svým aktivitám, tak by se s vámi rád podělil o to jak vypadá můj běžný týden.

Pondělí - cardio, lehké posilování
Úterý - trénink MMA, lehké posilování
Středa - silové posilování
Čtvrtek - trénink MMA, lehké posilování
Pátek - odpočinkový den, lehké posilování
Sobota - posilování s vlastní váhou
Neděle - odpočinkový den, lehké posilování

Při správném jídelníčku a cvičení, jsem dosáhl menších výsledků během celkem rychlé doby.
Chtěl jsem si fotit postup každý týden a začal jsem s tím před měsícem a půl, bohužel "my" muži jsme zapomnětlivý a nebo prostě flákači, takže jsem to samozřejmě nedodržel, ale o to větší změnu uvidíte na fotce.
PS: kvalita je k ničemu a já to vím, nejsem typ člověka co tak často fotí autoportréty.


Abych vše uvedl na pravou míru, na obou snímcích vážím okolo 84 kilo a celý ten měsíc a půl jsem se byl hlavně přes Vánoce, takže jsem rád i za takovou změnu 😂
Jelikož jsem si všiml že hodně lidí na blogu se věnuje zdravé výživě nebo cvičení a hubnutí, tak snad pro někoho budu inspirací a až udělám nějaký další pokrok, tak se vám zase pochlubím.

Svoboda?

6. února 2017 v 20:37 | WG |  Myšlenky
Mojí největší inspirací pro dnešní článek byla jídelna na našem intru. Ano čtete správně, jídelna.

Je mi 18náct a bydlím na internátu, krom toho že sousedí s nechvalně známou školou, kde byla šikanována učitelka střední školy, je tento internát oproti jiným celkem pohodlný.
Ale u dnešní večeře jsem měl chuť nasednout do prvního autobusu, jet domů a vyplakat se u maminky (protože nemám přítelkyni, pak to budu dělat jí).
Užívám si ještě svého mladistvého věku, ale také si přeju aby to skončilo. Už se těším na to až budu vázán jenom sám na sebe (a až si budu sám vařit. Holky věřte nevěřte, ale nejsem špatný kuchař. Vím že na to slyšíte, tak já jen tak, víte co).
Ale jak jsem řekl, já po tom "toužím" a ani nevím co všechno dospělácký život obnáší. I ve svých 18ti letech vidím samostatnost v barvách duhy a že to bude všechno jednoduché a pohodové. Nenalhávám si tak trochu? Vždyť od dospělých slýchám jenom stížnosti. Mám důvod se na to těšit? Doufám snad že já to budu mít jiné?
Poslední dobou tomu sám přestávám věřit, ale furt si držím nějaké iluze o tom (vím že o iluzích asi už nechcete slyšet ani slovo, když tu bylo tolik článků na toto téma).
I přes tyhle všechny obavy se nemůžu dočkat, sakra jsem už velký kluk a ani nebudu tak špatný přítel a můj čas se krátí, takže kde jste holky?

Podpora umělce

5. února 2017 v 22:32 | WG
Všechny mé články byli zatím jen o mých myšlenkách a o tom co se mi v posledních dnech přihodilo.

Kdo už trochu "zastalkoval" ví že už jedno tetování mám a není zrovna nejmenší. Chtěl bych vám oznámit že se chystám na další a od jiného tatéra, tedy tatérky.

baru ART
Jedná se o menší propagaci, protože můj blog má celkem kreativní čtenáře a myslím že kreativního začínajícího umělce rádi podpoří.
Musím přiznat že že začátku jsem měl trochu předsudky, věděl jsem že volný čas tráví kreslením a když jsem se dozvěděl že začíná tetovat, říkal jsem si že bych to určitě neriskoval. Po půl roce co se do toho vrhla jsem se nestačil divit jak se jí daří a její výtvory jsou prostě osobité a podle mého názoru úžasné.
Ještě bych rád dodal že se nejedná o dohodnutou propagaci, ale dělám to za jejími zády.
Přikládám fotografie její tvorby, krom tetování na tělo se věnuje taky textilu, kdyby někoho nelákalo tetování.

Ohledně mého tetování jsem jí dal jedinou podmínku - má to být vlk a dal jsem jí rozměry a místo kam bych ho chtěl, zbytek jsem nechal zcela na ní, aby se v jejím výtvoru projevil její osobitý styl. Myslím že je to tak nejlepší. Každý umělec má nějaký styl který se mu dělá nejlépe a jestli se mu dělá nejlépe tak se ani nebojím že špatně dopadne.
Děkuji všem za pozornost a budu rád když jí podpoříte jakýmkoliv způsobem.

Na Facebooku jí můžete vyhledat pomocí:
@ARTbaru

Fotografie:

Stay zmrd?

5. února 2017 v 10:53 | WG |  Myšlenky
Změnil jsem se?

Nedávno jsem psal jak jsem se změnil v hodného kluka a také tomu furt věřím, pro správnou dívku dokážu být ten správný a hodný kluk, ale poprvé od rozchodu jsem se zúčastnil jedné z našich "severských" diskoték a trochu jsem během večera zapřemýšlel (asi ten alkohol?).
Když jsem šel na diskotéku zadaný užíval jsem si čas s kamarády na 100%, ale dnes se mé myšlenky nevztahovali jenom na ně, ale i na dívky kolem. Jedna se mi tam velmi zalíbila, ale potom co jsem viděl že se "baví" více než s 2ma klukama zároveň, zájem mě přešel a to je zase hlavní myšlenka.

Kreténi nebo kurvy?
Ano, trochu ofenzivnější otázka, nad kterou jsem u vodky přemýšlel.
Nebudu mluvit o sobě, protože se ještě v rámci mezí považuju za rozumného kluka. Budu mluvit o frajerech co mají ramena na úrovni očí, chodí jako po análním sexu a v podpaždí drží melouny. To jsou vážně tak atraktivní? Jenom protože se zlejou do němoty a dělají tam bůh ví co na každou? A nebo je to problém holek? Že se nechávají zlákat takovými frajery a je jím vlastně jedno s kolika se za jeden večer políbí?

Všechny tyhle otázky mě zase od "párty" trochu odradili a zůstanu věrný naší klučičí partě, která teda pije za všechny na světě, ale stačí jim hospoda nebo klidná společnost. Nechce se mi už na párty chodit, nechce se mi tam chodit protože vím že tam myslím na to, že bych se vrátil do starých kolejí zmrda a to se mi vůbec nelíbí.


Sex?

4. února 2017 v 17:56 | WG |  Myšlenky
Nazdar, jmenuju se Tomáš a založil jsem si blog kvůli sexu.

Tak se po dnešku cítím. Potom co jsem prohlédl více než dost dívčích článků o klucích a také potom co jsem prozřel že na mém blogu je něco speciálního/originálního, nemám na mysli nic povrchního, ale mám na mysli že jsem jeden z mála kluků co si založil blog, aby se jenom vykecal světu a především dívčí komunitě.

Sex? Proč zrovna sex?
Nadáváte nám. Nadáváte na muže že touží jen po jednom a abych řekl pravdu, je to můj nejoblíbenější typ "cardia" také, ale musím kvůli tomu myslet jen na jedno? Musím být hned ten arogantí zmrd co se akorát vyspí s holkou, nebo je s ní jen kvůli tomu?

Myslel jsem si že jsem a také jsem takový asi býval, jenže jsem prožil krásný vztah s dívkou která mě od základu změnila a ukázala mi, že o ženy se vyplatí starat a pečovat. Nechci zrovna v tomhle článku probírat proč náš vztah skončil, chci ale probrat otázku -> Proč jsme kluci všichni v jednom pytli?
Sám sobě jsem dokázal že se postarám o dívku a dokážu jí udělat opravdu šťastnou. Byl to jeden z nejlepších pocitů, když jste věděli že někdo žije se stejnými myšlenkami na vás jako vy na něj. Neměl jsem potřebu jí neodepisovat, podvádět nebo ji zanedbávat a byli jsme opravdu šťastní.

Patřím teda do pytle s ostatníma klukama?
Rozhodně nepatřím a jsem si na 100 procent jistý že nejsem na tomhle světě jediný rozumný kluk.
Takže můj Facebook máte a na sexu se domluvíme.
Pac a pusu Tomáš.

Všichni jsme na drogách

4. února 2017 v 12:28 | WG |  Myšlenky
Jsme na drogách?

Rád bych pro tento článek uvedl, že pojem droga beru jako "něco", co je pro nás špatné a ikdyž to víme, stále to jíme, bereme nebo děláme.

Jaký je rozdíl mezi lehkou a tvrdou drogou?
Mezi lehké drogy můžeme zařadit cigarety, alkohol a třeba tučné jídlo či sladké pití.
Mezi tvrdé drogy řadíme pervitin, trávu a jiné sračky.

Proč se rozlišuje tvrdá a lehká droga?
Spousta lidí, zvlášť mé generace, může namítat "tráva není droga, alkohol je horší". Názor na to je velmi individuální, ale můj je takový:
Tvrdé drogy nás zničí nebo zabijí mnohem rychleji, než drogy lehké.
Nechci tady probírat jestli tráva je nebo není tvrdá droga a zda je alkohol horší či lepší, myšlenka tohoto článku je taková:

Dříve jsem dost kouřil a ikdyž jsem kouřil jenom rok, tak pro mě bylo velmi obtížné s tím doopravdy skoncovat. A tady začíná ten pravý problém! Jakmile jsem přestal s jednou drogou, začal jsem místo ní hledat náhradu a mojí náhradou bylo jídlo, tak se stalo že z 66ti kilového klučíka se stalo 89ti kilové prasátko. Naštěstí patřím mezi kluky kteří o sebe dbají a není jim jedno jak vypadají, jen protože to jsou muži a začal jsem se sebou něco dělat - úspěšně. Možná je mojí drogou teď cvičení, ale nemohl jsem si nevšimnout toho, že když jsem přestal tolik jíst vypěstoval jsem si novou drogu na sladkém a zase s tím přestal. A je tu zase ten problém že místo sladkého jsem si našel zase něco jiného, tentokrát kávu a tahle závislost mi zůstala až do dnes.

Takže vlastně ve shrnutí: Přestal jsem s kouřením a z toho přešel na jídlo, později na sladké a ještě později na kávu. Zůstává teda jedna otázka, je tento koloběh nekonečný? Nebo se naučíme svoje závislosti na "drogách" kontrolovat?

Svět je jedna velká iluze?

4. února 2017 v 0:59 | WG |  Myšlenky
Není náhodou všechno kolem nás jedna velká iluze?

Proč si myslíme že iluze jsou špatné? Existují snad nějaké špatné a dobré iluze?
Každý z nás na tyto otázky může mít odpověď zcela individuální, ale přiznejme si že sami v jedné takové žijeme.
Byli by jste snad spokojeni, kdyby jste věděli kolik špatných věcí se kolem vás děje? Nebyli, právě proto nám ani média takové informace nepodávají, podávají nám informace jenom které chceme slyšet a spousta lidí je natolik ovlivněna médii nebo okolím, že uvěří i politikům které budují svoje kampaně pouze na lžích a "iluzích".
Ano, můžeme se navážet do politiků, ale neměli bysme se nejdříve zamyslet sami nad sebou?
Každý z nás určitě použil lež, ať už s dobrým nebo špatným úmyslem.
Není snad lež a iluze to samé? Ne?
Pokud zalžete důvěřivému nebo blízkému přiteli, vyvoláte v něm lží iluze které chcete.
Nedělají přesně tohle politici které za to soudíme?

Normální?

3. února 2017 v 19:58 | WG |  Myšlenky
Asi každý z nás někdy slyšel větu typu "A jinak jsi normální?". Co je to být normální? Je normální se nechat ovlivnit okolím natolik, že z vás nakonec bude jenom ovce v davu? Jsem odlišný když dělám věci co ostatní kolem mě ne?

Tuhle otázku si nejspíše nekladu nejen já, ale i spousta dalších lidí. Jaká je na ní ale správná odpověď?
Zastávám se názoru že odlišovat se od jiných lidí, když nepočítáme detaily, je zcela normální.
Ano, nejspíše se mnou v tuhle chvíli budete souhlasit, ale tím pádem mi vrtá hlavou jedna otázka. Když většina lidí s tímto názorem souhlasí, proč se mi zdá že devadesát procent lidí kolem mě, jsou jen "tupé" ovce co se snaží zapadnout?
Proč si lidé navzájem lžou a jsou na sebe falešní? Jen aby zapadli do společnosti? Opravdu potlačují svojí vlastní osobnost a originalitu kvůli tomu aby je druhý člověk přijal? A proč zrovna takové otázky mě trápí?
Možná už to někdo z vás uhodl, ale tyto otázky mě trápí protože posledních šest měsíců jsem přesně tohle dělal, nepřetvařoval jsem se na kamarády, protože u nich jsem si jistý že mě přijmou takového jaký jsem, jinak bych se s nimi ani nebavil, mluvím tu o bývalé přítelkyni která mi dávala "falešné" naděje a já se snažil zlepšit všechno jen pro ni.
Na jednu stranu jsem potlačoval svoji osobnost, ale na druhou stranu na té staré nic špatného nebylo a také zaleží jak to budete brát.
Dělal jsem to pro ni, nebo jsem to dělal kvůli tomu, že když jsem zamilovaný do někoho udělám pro něj vše?
Nebylo tohle už příliš? Nedělám nakonec to, na co sám narážím v tomhle článku nebo je to všechno v rámci mé osobnosti?
Mají mé otázky někdy i odpovědi? Nebo si budu jen do konce života pokládat samé otázky?


Zpověď?

3. února 2017 v 15:57 | WG |  Myšlenky
Co přimělo téměr dospělého kluka si založit blog?
Co přimělo kluka který na povrch vypadá jako největší "pohodář" se vyzpovídat se světu?

Tohle jsou asi dvě nejdůležitější otázky které si sám sobě pokládám a popravdě sám si na ně nedokážu odpovědět, takže nedokážu ani odpovědět sám, ale předpokládám že mě k tomu přiměla situace ve které se v současné době nacházím.
Nechci tu psát o žádných kýčovitých tématech o "špatném vztahu, problémech v rodině a celkové současné úzkosti", ikdyž bych vlastně mohl, protože vším tím si právě procházím.

Proč by si měl někdo takovéhle "deep shits" číst?

Myslím že nejsnadnější bude, když vám o sobě něco povím v několika krátkých bodech a třeba se zrovna vám moje osobnost zalíbí natolik, že mě budete sledovat i dobrovolně.
  • Aktivně sportuji, zajímám se o zdravou stravu a chtěl bych se tomu věnovat i do budoucnosti.
  • Lidi co mě neznají, nebo to nejsou moji blízcí přátelé ani nevědí že pod tou "drsnou" vrstvou je až příliš citlivý kluk.
  • Momentálně studuji školu zaměřenou na Filmografii, fotografii a další umělecká a technická zaměření.
  • Podle mého jsem velmi kreativní člověk, co akorát neumí své vize tak dobře zprostředkovat.
  • Dokážu být velmi naivní, závislý na okolí a v poslední době se v sobě snažím udržet nadmíru agrese.
  • Od pohledu se můžu zdát jako primitiv a také se tak někdy chovám, ale pravda je mnohem složitější.
  • Moje největší slabiny jsou závislost na lidech, citlivost a zapomnětlivost.
Snad jsem ve vás neprobudil dojem že jsem psychopat který je v jádru jenom malý citlivý kluk. A kdybych ve vás takovou reakci vyvolal, sám bych se nedivil protože si to o sobě už nějaký ten pátek říkám. Možná někoho toto osloví, možná také nikoho, ale spíš se tu akorát vypisuji ze svých osobních problémů, schovaný pod internetovou maskou, aby nikdo o tom "drsňákovi" neřekl že je to vlastně malý posera.

A nějaké to moudro nakonec..?

Ztrácím se,
ztrácím sám sebe.
Nekontrolovatelně míříme dolů.
Proč vlastně?
Není lepší cesta?
Jedna by byla.
Vzít to rovnou po hlavě dolů.
Ovládán lidmi,
ztrácím se,
ale po čase
snad znovu najdu se.




Kam dál